Cenová transparentnost a cenové nabídky

Transparentní a srozumitelné cenové nabídky jsou důležitou a základní součástí cenové nabídky. Spravedlivé a vzájemné jednání mezi obchodem a zákazníky.. Zákonodárce to zdůraznil a právně zajistil přijetím nařízení o označování cen a několika jeho změnami. To podtrhuje potřebu aktivní ochrany spotřebitele i v oblasti označování cen.

Od 1. září 2000 platí povinnost označovat mnoho výrobků "dodatečným údajem o ceně", tzv. základní cenou. To znamená cenu za (jasně srozumitelnou) měrnou jednotku, jako je kilogram, litr, metr atd. 

Srovnání cen má být možné "na první pohled" mezi různými výrobky bez ohledu na různé množství náplně v obalu výrobku. Za tímto účelem musí být základní cena uvedena "jednoznačně, jasně rozpoznatelně a snadno čitelně".

Aby jednotka množství nemohla být uváděna libovolně, novela PrAngV z 28. května 2022 stanovila, že jako základ se zásadně používají kilogramy a litry. Kromě toho musí být při inzerci snížení cen uvedena předchozí prodejní nebo celková cena, která vychází z nejnižší celkové ceny za zlevněné zboží poptávané obchodníkem v posledních 30 dnech před cenovou akcí.

Krok za krokem...

Osud Nařízení EU o obalech je ukázkou toho, jak obchod lobbuje... a vyhrává!

(Obrázek vpravo: Reinoud Kaasschieter, CC:BY-SA)

 

 

Cenová transparentnost

Dlouhou dobu bylo spotřebitelům jasné, že některé výrobky se prodávají vždy v určitých měrných jednotkách. Například tyčinka másla měla vždy 250 g a tabulka čokolády byla k dostání pouze ve 100 g, 125 g, 250 g, 500 g nebo 1 000 g balení. Spotřebitelé tak mohli poměrně snadno porovnávat ceny.

Důvodem bylo nařízení EU o obalech. Po 15 letech intenzivního lobbování, zejména ze strany cukrářského průmyslu a maloobchodníků, bylo nařízení v roce 2007 zrušeno. Výsledkem je, že čokoládové tyčinky jsou stále lehčí a lehčí. Nejnověji například výrobce Milka Mondelez vyrábí tyčinky o hmotnosti pouhých 81 g. Průmysl se tehdy bránil obvinění, že to povede k cenovému podvodu, argumentem, že existuje povinnost uvádět základní cenu, a že je tedy zaručena plná transparentnost.

Praxe však ukázala, že cenová transparentnost neznamená. Jak se očekávalo, špatné je objednán. Zejména diskontní prodejci jsou nedbalí, pokud jde o uvádění cen.

 

Milovaný... nenáviděl!

Proč jsou celostátní kontroly nezbytné... a obchod proti nim bojuje 

Přivádíme ty nejmenší ve velkém stylu... 

Naše asociace pravidelně podává žaloby proti neústupným společnostem za porušování právních předpisů. Povinnost transparentnosti cen, zejména v diskontech a supermarketech. Za tímto účelem kontrolujeme společně s našimi členy trhy a prodejny po celém Německu.

Od roku 2017 naše asociace udržuje vlastní kontrolní oddělení. Jsme tak jediným sdružením, které může zaručit komplexní kontrolu trhu na celém území spolkové republiky. 

Práce pro zvláštní nadání

Ti, kteří pro nás provádějí kontroly, mají speciální dovednosti. Naši zaměstnanci jsou jako testovací nákupčí na cestách po celé zemi a kontrolují dodržování předpisů. Pravidla transparentnosti a ochrany spotřebitele. 

Naši kolegové mají zvláštní nadání. Mnozí z nich dokáží zkontrolovat několik stovek článků za 30 minut. Zároveň si v hlavě několikasetkrát spočítají základní ceny. Někteří z nich mají vlastnosti z "autistického spektra" a jsou (nejen) v mentálním počítání velmi rychlí.


Některé z našich postupů pro zajištění transparentnosti cen:

Kontrola transparentnosti cen je sociálně tržní hospodářství

Základní cenový údaj zajišťuje důležitý princip regulace trhu:
"volná soutěž o výkon". 

Stala se tak základním kamenem sociálně tržního hospodářství.

Základní údaj o ceně slouží k tomu, aby se spotřebitel mohl rozhodnout na základě transparentních informací, a dokonce aby ho k tomu podnítil ve smyslu politicky předepsaných zásad regulace trhu "volná soutěž".

Účel nařízení o uvádění cen je zajistit pravdivost a přehlednost cen prostřednictvím věcně správných a úplných informací pro spotřebitele a prostřednictvím co nejlepších možností srovnání cen. posílit postavení spotřebitelů ve vztahu k obchodu. a podporovat hospodářskou soutěž.

To platí tím spíše, že cena zboží nebo služby je pro spotřebitele vedle kvality nejdůležitějším kritériem při rozhodování mezi různými nabídkami. PAngV proto slouží k ochraně spotřebitele a zároveň k ochraně hospodářské soutěže. Jeho cílem je však zejména poskytnout spotřebitelům jasnou představu o cenách a jejich konstrukci a zároveň zabránit tomu, aby si museli vytvářet (vlastní) cenové představy na základě cen, které nejsou vzájemně srovnatelné.

Ačkoli tento ochranný účel nevyžaduje, aby obchodník vždy uváděl své ceny (u supermarketů však tato povinnost často vzniká z jiných důvodů) - pokud inzeruje s cenami nebo činí nabídky, musí splňovat požadavky PAngV.

Zejména povinnost uvést Základní cena (po zrušení dřívější vyhlášky o obalech) také jedinou možností, jak vědomým rozhodováním o nákupu čelit skrytému zvyšování cen, které se v obchodě obvykle provádí změnou designu obalu se změněným množstvím náplně (nebezpečí klamavého obalu). Účelem PAngV není v žádném případě omezit smluvní volnost v oblasti cenotvorby.

Základní cena tedy slouží také a právě k podpoře výkonnostní soutěže ve prospěch vyšší efektivnosti trhu. Psychologicky relativizuje prezentaci zboží v obchodě a zdůrazňuje vztah mezi cenou a výkonem (tzv. výhoda peněz a hodnoty).


Kde ochrana selhává

Údaj o ceně musí být jasně rozpoznatelný a snadno čitelný. Co to však znamená v praxi?

Naprostá většina německých soudů v současnosti předpokládá, že spotřebitelé mají dobrý zrak a mohou se bez problémů otáčet, ohýbat a natahovat. To nezohledňuje potřeby osob se zdravotním postižením a se zvláštními potřebami. Například základní cena umístěná na stropě nebo v horní polici je pro vozíčkáře pravidelně nečitelná. Takové případy se obvykle odmítají s argumentem, že je třeba vycházet z průměrného spotřebitele a že "průměrní" spotřebitelé se na ceny dívají z výšky očí 1,60 m až 1,80 m. Ceny se pak zobrazují na stropě nebo v horní polici.

Tyto argumenty nepovažujeme za platné. Podle našeho názoru vyloučení osob se zvláštními potřebami z okruhu ochrany prostřednictvím odklonu od "image spotřebitele" neodpovídá ani požadavkům komunitárního práva, ani demografické realitě.